Prvního dubna jsme se sešli (bohužel ne v moc hojném počtu) na akci Ukliďme Česko. Pytle a rukavice jsme měli ještě z minulých let. V dědině bylo celkem čisto, tak jsme se vydali uklidit zmoly kolem cesty v Zelince a les. Pytlů bylo nemálo. Počasí nám přálo. Pršet začalo až většina z nás už byla doma.
Chuťovkou číslo jedna dnešního roku byla hnijící ryba v igelitové tašce. Překvapením číslo jedna pak snad kilometr kabelu bez mědi uvnitř. Pořád nechápu, proč se lidi obtěžují zajet až do lesa, aby tam vyhodili odpad, když na sběrný dvůr to mají stejně tak daleko. A vůbec nechápu, jak někdo vůbec může něco do přírody vyhodit. Všechno je to o výchově v rodině od mala. Proto jsem ráda, že s námi chodí uklízet i děti.
